Již po čtvrté jsme překonali 2.222 km dlouhou trasu, která je limitována jen a pouze časem – cílem je dojet do 111 hodin od startu. Fyzicky i psychicky neskutečně náročný projekt vznikl jako podpora myšlenky zapojení hendikepovaných sportovců do týmu těch zdravých, a ukázat, že překážky si vlastně každý tvoříme jen ve své hlavě.
Na start jsme opět nastoupili jako osmičlenný tým, tentokrát se startovním číslem 803. Dle pravidel musí být součástí každého týmu alespoň jeden hendikepovaný sportovec, a za nás to byl Míša. Toho si možná pamatujete z loňska, byl totiž naším patronem, tedy tím, pro koho jsme ten závod jeli. A letos se stal už právoplatným členem týmu a dle plánu ho čekalo alespoň 100 km na handbiku. A to je za nás to největší zadostiučinění, důvod, proč tohle všechno vůbec podnikáme – to, že se z patrona stane cyklista. Míša nám neustále dokazuje, že nic není nemožné!
Na start v pražské Libni nás přijel podpořit i patron Davča s celou svojí rodinou. Jejich pejsek Buddy se stal okamžitým maskotem a miláčkem týmu, a celá rodinka s námi strávila společný večer a noc, v prvním basecampu Vrchbělá pod Bezdězem. Znovu jsme se s nimi pak sešli v cíli na pražské Štvanici.
Týdny příprav tak trochu ale vzaly za své, když se hned první podvečer rozpršelo a nepřestalo až do odpoledních hodin druhého dne. Neutuchající déšť a vlezlá zima rozhodně na náladě nepřidávaly, a když k tomu Vadimovi prasklo lanko na kole a nemohl pokračovat, jinak pozitivně naladěnému týmu už tak moc do zpěvu nebylo. Kluci se ale nezalekli a vlastně vmžiku vymysleli nouzový plán s náhradním kolem. To sice způsobilo drobné zdržení, ale alespoň jsme mohli pokračovat dál. A co víc, tenhle zádrhel se nám stal během projíždění naším domovským krajem, možnosti k nápravě tedy byly téměř na dosah ruky, takové štěstí v neštěstí.
Kluci tak pokračovali dál a tracker, který plnil funkci štafetového kolíku, si spravedlivě střídali. Nejhorší deště sice ustaly ve středu odpoledne, ale přeháňky a hrozivě vypadající obloha je doprovázela celý týden. O to větší obdiv jim všem patří, že i přes to všechno dojeli do cíle, a to dokonce s úsměvem. Celou trasu, jejíž součástí jsou i povinné úseky a časovky týmů, zvládli za 93 hodin a 45 minut!
Součástí projektu je i finanční podpora, v našem případě jak cyklisty Míši, tak patrona Davči. Pro Davču jsme otevřeli transparentní účet, na který jsme ihned vložili 50.000 Kč. Tuhle částku navýšenou o další příspěvky veřejnosti Davča použije na rehabilitace, které mu tolik pomáhají. A podpořit jsme se rozhodli i Míšu, tomu jsme v rámci předmaratonového setkání předali šek na 30.000 Kč, také na rehabilitace.
Navíc, je už takovou týmovou tradicí, že si po dojezdu do cíle zajdeme na společný oběd. Takové poděkování všem, kteří obětovali svůj volný čas a nezištně se vrhli do tohoto charitativního závodu. Jenže tentokrát těsně před dojezdem do cíle padla ze strany cyklo týmu taková myšlenka – co kdybychom společný oběd vynechali a ušetřenou částku radši poslali na transparentní účet ve prospěch Davči. Návrh byl jednohlasně přijat, a odhadovaná částka zaokrouhlena na 10.000 Kč už míří na TÚ.
Poděkování také patří partnerům, díky kterým jsme mohli celý projekt realizovat, jmenovitě Mercedes-Benz Trucks Česká republika s.r.o., Fa RENE a.s., CEE Logistics a.s., SHELL Czech Republic a.s. a MAX SPORT s.r.o. Děkujeme!
Jmenovité poděkování patří všem, kteří se letošního ročníku zúčastnili, ať už šlo o cyklisty, řidiče nebo podpůrný tým. Celý tým do toho šel s neskutečným odhodláním, a bravurně zvládli všechny překážky, které se jim postavily do cesty. Děkujeme tak kapitánovi Koudymu a jeho týmu, Míšovi, Johnymu, Martinovi, Vadimovi, Sašovi, Pepovi a Romanovi. Také řidičům, kteří jsou neustále za volantem a leží na nich celá zodpovědnost za bezpečné přejezdy mezi kempy či předávacími body. Obrovské díky tak patří Martinovi, Alešovi a Michalovi, bez nich bychom to dohromady dávali je stěží. A nemenší dík také podpůrnému týmu, zdánlivě neviditelnému, ale ohromně důležitému – stavění stanů, zajištění jídla a především dobré nálady, o to se nepřetržitě a neúnavně staraly Romča, Lucka, Saša, Simča a Bára.
A na závěr pár slov od Lenky Šmidberské, ředitelky Nadace, směřované našemu týmu po dojezdu do cíle:
Moji milí, dojímám se nad fotkou, jsem na vás všechny fakt pyšná. Že jste vydrželi až do cíle, nenechali se zdolat blbým počasím, únavou, nevyspáním… Jsem tak ráda, že jste dorazili všichni bez úrazu, v tom mokru jsem trnula… A jako každý ročník jste i letos drželi dobrou náladu až do závěru - z fotek i videí je to cítit i na dálku☺️ To taky není nic samozřejmého… Oběma Míšům velké poděkování za parádní výkony, fyzické i psychické! Velký Michal drží optimismus za každé situace! A Míšo, Ty jsi nevídaný bojovník!❤️ Moc si vás všech cením.
A krásné gesto s odpuštěním oběda mě taky dojalo…:) Takže plánovaný oběd zaokrouhlujeme na částku 10 000,- a týme - to je váš dar pro Davídka, který Nadace zpeněží a pošle na transparentní účet za vás. Vydřeli jste to doslova!
Všem veliká poklona! Máte výdrž a široké srdce❤️ Gratuluji všem!
PS: velký dík děvčata z doprovodných týmů a klukům za volantem!! ❤️ Jste prostě borci!
(25/07 - 29/07/2023)
.jpg)
.png){kind=logo}
