Naše dlouholetá klientka Marcelka se zúčastnila dalšího mezinárodního turnaje ve sportu boccia, kterému se věnuje již řadu let. Tentokrát spolu s maminkou, se kterou tvoří hráčský tým, vyrazily do portugalského Povoa de Varzim na Světový pohár. Marcelka se soutěže zúčastnila jak v kategorii jednotlivců, tak také v párech s Adamem. Ač se tentokrát neumístila na předních pozicích, sama turnaj hodnotí kladně. Utkala se totiž s řadou výborných hráčů, dokázala se i přes silnou konkurenci prosadit, a především získala další cenné zkušenosti. A bez těch by se přeci nemohla posouvat dál ❤️
A takhle shrnula svoje zážitky z Portugalska přímo Marcelka:
Tak jsem zpátky doma ze Světového poháru v boccie, který se konal v Portugalsku.
Začalo to jako vždy tréninky. První den jsme kvůli pomalejšímu transportu trénink nestihli od začátku.
Naštěstí nám ho organizátoři o něco prodloužili.
Mohla jsem se tak připravit na silnou skupinu v jednotlivcích, která na mě čekala.
Jako první jsem startovala proti Francouzce Sonie. Ta je úřadující mistryní Evropy.
Sehrála jsem s ní vyrovnaný zápas, ale Sonia byla nakonec o bod lepší.
Po ní mě čekala Edyta z Polska. Tu se mi podařilo porazit.
Hodnotím to jako svůj milník, protože Edyta byla nejen pro mě velmi silnou soupeřkou. Doposud jsem ji zvládla porazit pouze jednou. To mi zajistilo postup ze skupiny do čtvrtfinále.
Zde jsem se utkala se zkušenou Řekyní Annou.
Moc dobře se mi s ní nehrálo. Byl to takový nervózní zápas, ovlivňovalo to má rozhodnutí.
Navíc jsem bojovala s nerovným kurtem a míčky odmítajícími létat na své místo.
Tímto zápasem pro mě účast v jednotlivcích skončila.
Pokračovala jsem společně s Adamem do párové soutěže.
Byli jsme nalosováni do skupiny A, což je nejvýživnější skupina co do kvalit a tentokrát i do počtu.
První zápas ve skupině jsme hráli hned po vyhlášení soutěže jednotlivců.
Ve hře s Brazílií jsme byli přesní a nedali jsme jim nic zadarmo. Bohužel nám chyběl hod, který by odolal brazilskému útoku a dostal nás do výhody. Konečné slovo měli Brazilci a vyhráli.
Dalším soupeřem byla Austrálie. Já osobně jsem to vnímala tak, že jsme si proti nim v duchu nevěřili. Chyběla nám kuráž.
Hráli jsme na dálku a nakonec to vypadalo, jako když bojujeme sami proti sobě. Vše nám točilo doleva.
Prostě nám to nešlo. Alespoň jsme měli šanci okusit hru pro nás ještě nepoznaného soupeře.
Poslední zápas ve skupině byl proti Turecku. To už jsme věděli, že nemůžeme postoupit ze skupiny.
Hráli jsme tedy "pro radost". Turci nejsou v žádném případě jednoduchý soupeř. Zápas s nimi jsme celkem bez problému dokázali dostat pod kontrolu a vyhrát.
Nakonec celý pohár vyhrála v ženách Sonia z Francie a v párech Brazilci. No, a Adam získal další zlato do sbírky.
Já nehodnotím svoji účast ani jako vyložený úspěch, ani jako neúspěch. Všichni hráči byli výborní a dokázala jsem se prosadit. Bez zkušeností bych se nemohla posouvat dál.
Jen na okraj :) . Jako největší úspěch by se dalo hodnotit to, že jsme se dostali v pořádku domů. Uletělo nám letadlo, vybojovali jsme si vozíky na Frankfurtském letišti a nocovali na ochozu nad přepážkami v osvětlené letištní hale. Naštěstí vše dobře dopadlo a nakonec jsme přistáli v Praze. Kvůli letištnímu zacházení můj vozík opět čeká oprava.
Děkuji Nadaci LR za podporu na mé sportovní cestě.
Se srdečným pozdravem
Marcela a také moje mamka
(09/10/2023)
.jpg)
