Matěj je 22 letý velmi talentovaný a výjimečný student hudby, který před 2 lety uskutečnil svoji vysněnou cestu - prorazil s cimbálem za oceánem a stal se oficiálně 1. a jediným studentem cimbálu na vysoké škole v USA - na Northern State University v Jižní Dakotě
Nyní má za sebou úspěšné studium 2. ročníku, vstupuje do 3. ročníku, v jehož absolvování ho Nadace LR znovu již 3. rokem podpoří v rámci svého "nadačního sociálního projektu pro talentované."
Zde je Matějův dopis Nadaci LR, jeho shrnutí dalšího studijního ročníku a ohlédnutí se za všemi událostmi uplynulého roku. Máme z jeho nezpochybnitelných úspěchů a obrovské chuti jít naproti všem výzvám a příležitostem velikou radost!
Vážená paní Šmidberská,
Velmi Vás a celý Váš tým v nadaci zdravím po dalším úspěšně ukončeném semestru mého amerického cimbálového dobrodružství a taktéž zdárně zdolaném již druhém roku silně inspirativního studia ve Spojených státech. Kromě pozitivních a jásavých slov je potřeba zmínit, že převážně druhá půlka tohoto školního roku se nesla také ve velmi zvláštním duchu kvůli nepříjemným okolnostem způsobenými celosvětovou virovou pandemií, ovšem i toto nejasné období mi přineslo ve výsledku spoustu naděje, dobrého, a také chuti vytrvat na mé cestě dál.
Druhá půlka letošního semestru byla opravdu nezvyklá, ovšem jsem moc rád, že jsme měli možnost školu dokončit alespoň prostřednictvím online studia, které je pro Američany zcela běžné, a které nakonec nebylo ani tak nepříjemné, jak jsem si ze začátku myslel.Rád bych se však vrátil k první půlce tohoto semestru, na které bych rád sdílel radosti a zážitky, které mě opět potkaly. Po prvním roce, kdy jsem převážně vše objevoval a zkoušel, abych se mohl co nejlépe zadaptovat na americké studijní a také profesní prostředí, jsem konečně nabyl více odvahy osamostatnit se a působit více sám za sebe. Je však pravda, že každé mé zdárné počínání je výsledkem nespočtu individuální pomoci od všech, které na mé cestě potkávám. Tady v Americe to funguje opravdu dobře, a pokud se snažíte a získáte si něčí důvěru, dost často Vám to může velmi pomoci.
Studijně jsem si ukousl větší sousto, než bylo potřeba a nyní už vím, že žonglovat mezi 20 kredity studia (což je o 8 kreditů víc, než je normálně potřeba), hodinami cvičení na nástroje, přípravou na koncerty a přednášky, a také nějakým tím sociálním životem je často velmi vysilující. Avšak když všechny tyto aktivity pojí má obrovská chuť se jim naplno věnovat spolu se skvělým pocitem zadostiučinění, i taková pestrá a velmi výživná nálož se dá nakonec zpracovat.
Podařilo se mi „jet“ svou první koncertní americkou cimbálovou koncertní túru. Celý leden jsem se soustředil plné přípravě na ni. V únoru to vše vypuklo. Byl jsem pozván na obrovskou univerzitu do Kansas City ve státě Missouri (University of Kansas), kde jsem měl dvě velké přednášky na téma představení nástroje s názornými koncertními ukázkami. První přednáška byla pro všechny studenty hudebního oboru a ta druhá, která se konala, ihned po skončení té první byla propagována odděleními pro ruská, euroasijská a východoevropská studia a oddělením slovanských jazyků a literatury, což bylo rázem velmi odlišné publikum, a pro mě to byla skvělá výzva vyzkoušet si náročné hodinové přednášky plné různorodých skladeb, které jsem sám také odehrál. Přímo pro tuto příležitost jsme společně s mým skvělým kamarádem Aldousem, který je vynikající jazzový klavírista u nás na škole, složili skladbu, pomocí které jsme posluchačům přiblížili cimbál ve spojení v jazzové, klasické a funkové podobě. Můžete si poslechnout zde. Také jsem měl velký koncert s Black Hills Symphony Orchestra v Rapid City, kdy jsem byl pozvaný jako „guest artist“ a hrál jsem jednu koncertantní cimbálovou skladbu za doprovodu orchestru. Tohle byl opravdu nevšední zážitek, který jsem si naplno užíval. Chovali se ke mně jako k opravdovému koncertnímu umělci a poskytli mi skvělé zázemí pro nachystání nástroje a připravení se na samotný koncert. Pozvali mě také do televize a já jsem mohl poprvé zažít jaké to je udělat živý vstup do Americké ranní show, a narámně jsem si to užil!
Po celou dobu studia za oceánem si plně uvědomuji, že se nejvíce věnuji sám sobě, ale nejvíce mě činí šťastným, když můžu pomoci i někomu já. S mou skvělou kamarádkou z Albánie Vanisou jsme spojili naši společnou touhu „dávat zpět“ s projektem v Guatemale, kde jsme mohli během jarních prázdnin na začátku března jet stavět školu pro tamní děti z rozvíjející se vesnice Xetonox. Tento projekt byl finančně poměrně nákladný, ovšem našli jsme způsob, při kterém jsme vybrali dost peněz, abychom si mohli tento náš cíl splnit. Naučili jsme se vyrábět ornamenty ze skla a převážně před Vánocemi jsme je prodávali všude po kampusu, a také v našem městě, kde lidé rádi podpoří aktivity spojené s univerzitou, pro kterou toto město doslova žije.
Tento projekt byl pro nás opravdu oči a srdce otevírající a my jsme strávili deset dnů v obklopení dětí, které samy neměly téměř nic, ovšem byly to nejšťastnější a nejmilejší děti, které jsme kdy potkali. Projekt byl opravdu promyšlený do největších detailů. A organizace Hug It Forward, která to celé zorganizovala, postavila po Guatemale již 100 takovýchto škol, jejichž stěny jsou postaveny z plastových lahví, které jsou vycpané odpadky a poté svázány k sobě. Nejenže to pomáhá ekologii, kdy v Guatemale téměř nefunguje třídění odpadu, ale také jsou tyto školy více odolné vůči zemětřesením, které se v Guatemale pravidelně vyskytují. Tato nadace tráví dlouhý výzkum a pečlivé vybírání typických guatemalských vesnic, které by chtěly postavit školu pro své děti. Nikdy jim pomoc nenutí, chtějí se ujistit, že celá vesnice je pro daný nápad nadšená, a zapojí všechny rodiny, aby vytvořili tyto lahvové cihly, a až pak jim poskytnou týmy odborníku na stavbu a několik skupin dobrovolníku nejčastěji právě tvořených americkými univerzitními studenty, kteří si tak můžou vyzkoušet opravdu silný zážitek a uvědomit si spoustu základních lidských hodnot.
Měli jsme nakonec velké štěstí, že jsme do Guatemaly ještě mohli odjet, protože ihned po návratu se situace radikálně změnila a nakonec to bylo poslední cestování, které univerzita povolila. Virus se dostal i k nám do Aberdeenu a celá naše univerzita se rozhodla pro dokončení semestru online. My mezinárodní studenti máme velké štěstí na skvělé zázemí, které nám univerzita poskytuje, a tak jsme měli možnost dále zůstat na kampusu, kde nás nakonec všechny přiřadili do stejné koleje, aby pro nás vše bylo výhodnější.Našel jsem si během tohoto semestru skvělého kamaráda z Číny, což byla vskutku vtipná náhoda vzhledem ke koronavirové situaci. Pochází shodou okolností také z malé vesnice, ovšem ne uprostřed Evropy ale v Jihozápadní Číně z provincie Gùizhōu. Snažil jsem se mu během semestru pomáhat, aby jeho výměnný studijní pobyt tady v Americe byl co nejlepší. On mi na oplátku přibližoval čínskou kulturu, učil mě čínsky a v celku jsem byl za to moc rád, protože jsem pravděpodobně potřeboval najít takového opravdového kamaráda. Proč to ale zmiňuji je také fakt, že se mu podařilo mě propojit s několika univerzitami v Číně, kde jim popsal, co dělám tady v Americe s cimbálem a nyní se z toho rýsuje obrovská příležitost jet na jeden semestr buď do Pekingu, nebo Šanghaje studovat hudbu a opět i s cimbálem, kde bych já vyučoval pár místních studentů a také bych se mohl naučit něco o tradičním čínském cimbálu tzv. „Yangqinu“, na který hraje v Číně kolem 10 miliónů lidí.
Mé letní plány se kvůli virové pandemii, která se v Americe začala vymykat kontrole, velmi změnily. Podařilo se mi v lednu získat zajímavou stáž, kdy bych jel asi šestkrát přes léto se skupinkami středoškolských amerických studentů do Washingtonu D. C. a měl bych je tam na starosti v rámci jejich týdenního poznávacího pobytu, čímž se zabývá jedna velmi úspěšná firma „World Classroom“, která sídlí u nás v Aberdeenu a jeden můj dobrý kamarád mě tam vzal a doporučil. Prošel jsem také jejich školením a byl jsem připraven, žel se všechny tyto „výlety“ přesunuly na příští léto. Nakonec jsem odcestoval do Tennessee, kde bydlí má sestra, a prázdniny jsem strávil z 95 % prací, kdy jsem byl zaměstnaný jako uklízeč na jedné škole v městě Memphisu. Nebyla to rozhodně práce snů, ale mi poskytla alespoň nějaké finance, a také spoustu času na přemýšlení, plánování, studium čínštiny a poslech audio knížek. Takže i když jsem většinu tohoto léta strávil doslova s mopem v ruce, nakonec to bylo léto, které jsem si moc vychutnal, protože jsem měl možnost na sobě pracovat a protřídit si spoustu myšlenek.Nyní jsem již zpět na univerzitě v Aberdeenu a brzy nám již naplno začíná škola. Tento týden jsem měl školení ohledně mojí práce, kdy jsem byl znnovu přijatý na pozici „Resident Assistant“. Máme před sebou semestr plných nezodpovězených otázek a omezení. Všude na univerzitě se musí nosit roušky. Třídy se přesunuly do velkých či koncertních sálů tak, aby studenti nemohli sedět vedle sebe a udržovali si dostatečnou vzdálenost, aby se zabránilo šíření viru. Spousta velkých událostí se zrušila, či přesunula do jakého si online režimu. Jedna z kolejí byla dokonce přeměněna v izolační místo pro případné nakažené studenty. A tak musíme všichni doufat, že i právě studenti budou k této situaci přistupovat zodpovědně a my se viru na univerzitě co nejvíce vyhneme.
I když to možná nezní úplně růžově, pořád máme skvělé možnosti ohledně studia, a dokonce i našich hudebních aktivit. Mám v plánu se tento rok připravit na mezinárodní cimbálovou soutěž, která se uskuteční v květnu roku 2021 v Česku a tuto přípravu bych také chtěl využít a spojit s mým hudebním výzkumem, kdy se chci soustředit na efektivitu v hudebním nácviku, na což chci napsat závěrečnou práci, která by mi umožnila odabsolvovat tzv. „In Honoribus“, což je čestný titul pro studenty, kteří jsou součástí programu pro čestné studenty a ten poté velmi pomáhá při výběru postgraduálního studia, protože ukazuje, že daný student měl nejen dobrý prospěch, ale využíval akademické možnosti jeho studia na maximum, což mě tady opravdu baví.
Tento týden jsem obdržel email od paní Rotreklové a velmi mě to potěšilo vzhledem k tomu, že jsem se Vám zrovna ve stejnou dobu chystal odeslat tento email. Začínám se tady při studiu osamostatňovat čím dál více, a dokonce se mi podařilo obdržet i pár nových amerických stipendií. Dohromady s mou prací na kampusu, častějšími koncerty a pávě novými stipendiemi se mi finančně postupně ulehčuje a mě to velmi těší a hlavně zbavuje nemalého stresu. Neskutečně si cením Vaší opětovné pomoci a věřte, že tvoříte nemalý díl mého cimbálového amerického dobrodružství. Pokud vše bude pokračovat touto cestou, můj příští a zároveň poslední bakalářský rok 2021-2022 bych měl být schopný pokrýt sám. Doufám, že již také brzy budu mít možnost Vám mou neskonalou vděčnost oplatit, a to nejlépe ve formě mě nejbližší, a to té hudební – cimbálové.Velmi Vás zdravím!
Mějte se krásně.
Matěj
.jpg)
